Dnes mě moje kamarádka přivedla k myšlence psát blog o mé chystané cestě do Austrálie. Inu, proč ne... Ukecaná jsem až to někdy bolí a psaní mi obvykle potíže nedělá.
Přátelé a známí se mě často ptají, jak jsem přišla na to, že poletím zrovna do Sydney. No vážení, to se tak pár měsíců budíte s pocitem, že tenhle život není to pravé ořechové, že vám utíkají nejlepší léta a vy dřepíte v práci, která vás moc nenaplňuje. Že toužíte po tom vést svůj život podle svých představ a ne dle představ ostatních. A tak se rozhodnete pro změnu... Ano, někdo zvolí lehčí cestu a změní třeba šampón, zubní pastu nebo kavárnu. To ale není pro mě - já chci hned změnit vše (a jako správná žena občas chci X, ale jakmile dostanu X, tak chci Y, získám-li Y, tak okamžitě požaduji Z atd...). Rozhodla jsem se, že budu studovat angličtinu, abych mohla pokračovat v mém snu (o tom ale zatím budu mlčet). Nejdřív pro mě byla jasná volba Nový Zéland... Jistě, chtěla jsem potkat Froda a taky vidět tu nádhernou zemi a pracovat na farmě (moji nejbližší si teď vybaví, jak jsem ''velmi ráda'' sbírala shnilá jablka na naší zahradě, jak jsem byla šťastná, když jsem mohla sekat trávu, ale člověk občas potřebuje vypadnout z toho koloběhu práce v kanceláři). Nicméně po návštěvě několika agentur jsem zvolila Austrálii, protože je vízově dostupnější. A pak to vše začalo :)
Jak na moje rozhodnutí reagovalo okolí? Má drahá rodina opět nezklamala. „Jsi blázen, ale jsi taky dost stará na to, abys věděla, co děláš. My tě budeme podporovat, i když nám budeš chybět.“ Přesně si nepamatuji, jak ta věta před rokem zněla, ale smysl byl takový. Přátelé a kamarádi v podstatě pronesli to samé: „Jsi blázen!“ Kolegyně v práci: „Jsi blázen!“ Mám takový neblahý pocit, že jsem buď blázen a nebo se proti mně všichni spikli. Ale ne, nebylo to tak horké - dost lidí mě podpořilo a jsem jim vděčná za dodání odvahy realizovat mé sny.
Rozhoupala jsem se a našla si skvělou agenturu (nebudu dělat reklamu, ale samozřejmě zájemcům řeknu jakou) a vše šlo jako po másle. Nejdříve výběr města - Sydney, výběr školy, víza, ubytování, letenka, pojištění a dalších věcí. Teď se to vše zdá trochu děsivé... Poletím na druhý konec světa, sama samička. Do země, kde se jezdí vlevo, kde se mluví cizí řečí! Hrůza! Neztratím se tam? Najdu si práci? Neumřu někde opuštěná v centru Sydney hlady, protože se budu stydět si koupit menu v McDonaldu? Čím více se blíží odlet (již jen 22 dní), tím více se bojím a stresuji... Ale bude to mít skvělý účinek - do Austrálie odjedu pěkně vyhublá.
Jak už to v mém životě bývá, není vše tak, jak si představuji a plánuji (vždycky počítám jen s jednou variantou a žádné překážky si nepřipouštím). Kvůli svému snu jsem ukončila několikaletý vztah. Doufala jsem, že až do odletu si budu jen užívat alkohol, festivaly, kamarádky a kamarády. Nechtěla jsem vztah, nechtěla jsem se zamilovat. „Joooo, Nováková, že ty nechceš, tak just ti do cesty přimotám chlapa!“ řekl si trapně Osud. Jak ubohé, hnusné a podlé! Takže místo toho, abych se těšila na pláže plné beachboyů, na párty s polonahými, nabušenými krasavci nebo na to, že potkám bohatého a na smrt nemocného Australana, který by si mě vzal a nechal mi obrovské dědictví, se snažím si nenápadně zlomit nohu či chytit nějaký virus, abych odlet odložila, v lepším případě zrušila úplně. Ale ne, tak hloupá nejsem.
Stalo se toho od toho loňského prosince, kdy jsem se rozhodla, hodně a tohle byl jen začátek výlevu mého srdce. Pokud si to někdo bude číst, tak se opět rozepíšu a vrátím k některým tématům, protože jsem jich hodně vynechala a nebo zapomněla. Každopádně touto formou budu informovat mé okolí o trapasech, zážitcích a činech v Austrálii.
2025 ©