Dnes by moji rodiče oslavili 40 let od toho osudného dne, kdy si řekli ANO. Byla to léta plná dětí, rodiny, radostí i starostí, práce, zábavy i smutku. Bohužel Osud, Vesmír, Hospodin, Temná strana Síly či Náhoda (vyberte si dle vlastní víry) před nedávnem tuhle ságu přerušili tátovým odchodem. Ne, nešel do jednoty pro med.
Rodiče mi dali do vínku hodně dobrých vlastností a také méně dobrých vlastností, ale hlavně mi ukázali, co je to rodina. Nikdy se přede mnou nehádali a věřím, že ani s jedním z nich to nebylo jednoduché a ideální. Vždycky stáli při sobě v rodičovských pokynech. Nepamatuji se, že by jeden něco zakázal a druhý povolil. Že by jeden něco řekl a druhý to popřel. Jestli spolu nesouhlasili, tak si to řekli za dveřmi a mě něchali žít v ideálním dětství. Trávila jsem s nimi hodně času, protože od mých dvou let si otevřeli cukrárnu, která hrdě nosila mé jméno. Byla jsem tam pečená, vařená. Od rána do večera dortíky, zmrzlinky, čokoládičky, sušenky (a pro ty z vás, co se teď zděsili - zuby mám zdravé a v době ''éry'' cukrárny jsem byla paradoxně silně v podváze). Sponzorovali moje koníčky a podporovali mě ve všem, co jsem dělala. Naučili mě milovat Cimrmany a Halo Halo (nebudu vyjmenovávat všechny filmy, seriály či komické dvojce). Užívala jsem si prostě svoje dětství i pubertu. Žila jsem si v krásné iluzi, že takhle to musí fungovat všude. Každá rodina musí být stejná. Ale s věkem jsem zjistila, že to není samozřejmností.
Jistě, nebylo to vždy ideální. Cholerické scény táty byly skoro na denním pořádku. S úsměvem vzpomínám, jak jsem jako pravý bordelář měla týden na zemi v pokoji pravítko. Prostě tam leželo, přímo uprostřed pokoje. Celou dobu jsem se mu vyhýbala s mrštností kamzíka a to dokonce i v noci. Táta přišel do pokoje a hned na první dobrou na to pravítko šlápl... A už lítaly k***y vzduchem. Po deseti minutách byl zase klidný a v pohodě. Já jsem vždycky tu chvíli vypnula uši, myslela si něco o p****i, jak často sám prohlásil, a to pravítko (papír, sponku, tužku atd.) jsem tam nechala dokud... Dokud na to nešlápla máma a neuklidila to. Jako benjamínek jsem to u nás měla jednoduché. Rozmazlená jsem pěkně oproti mým starším sourozencům, ale věřím, že i oni si svoje dětství užívali.
Také jsem měla (a mívám) ty řeči – ježiši kriste, proč já, proč zrovna já, proč né někdo jiný? Ale to je spíš tím, že jsem paličatá, nevrlá a sama se sebou to občas mám těžké. Říká se, že rodinu si nevybereš, ale já mám pocit, že tu svojí jsem si vybrala a neměnila bych ji, i když se občas vyskytly a vyskytnou chyby.
2025 ©