Pověry byly součástí života našich prapředků, ale překvapuje mě, kolik lidí v dnešní době stále ''věří'' na pověry. Jak je možné, že jinak normálně a racionálně uvažující člověk, prakticky založený, mnohdy erudovaný nebo realisticky vyhlížející, začne na cestě přeskakovat kanál, protože šlápnout na něj by přineslo smůlu? Těžko si tohle dokážu vysvětlit.
Ale sama se musím přiznat, že když někdo vezme do ruky koště, tak utíkám, abych nebyla podmetená. Stejně dobře vím, že moje nulová šance na svatbu není způsobena podmetením v mládí, ale mojí nesnesitelnou povahou.
Jeden kamarád je takový blázen, že obešel blok, protože mu přes cestu přeběhla kočka. Obejít blok? Já slyšela, že stačí třikrát plivnout přes rameno na tu stranu, z které kočka přišla. Ale chápu, že pro někoho je bezpečnější obejít blok, protože by si jinak poplival záda.
A komu z vás se nestalo, že vás na návštěvě sjela hostující a starostlivá matka, když jste chtěli uklidit po sobě talířek a hrnek? Jako by odnesení špinavého nádobí překazilo její plány na nalezení uspokojující snachy, protože málokterá tchyně je stejně ve výsledku spokojená.
Nedávno se mi zdál ne zrovna pěkný sen, no pořádná noční můra to byla, a já jsem to naštěstí hned ráno někomu řekla. Pár dní na to mi kamarádka řekla, že když ráno někomu svůj sen povím, tak se nestane. Už tedy mohu klidně spát, že mě nesežere tyranosaurus a že nezdraží kafe ve Starbucksu.
No co máme jako další pověru na seznamu? Šťastná 7 a nešťastná 13? 13. se narodil můj táta, tak to nepovažuji za nešťastné číslo, protože jinak by mě nemohla přinést vrána a já bych tedy nemohla oblažovat tenhle svět svou přítomností. Sedmého se narodila moje sestra, sedmého jsem začala chodit se svým klukem, sedma je dobrá karetní hra, ale i tak sedmičku nepovažuji za kdovíjak šťastné číslo. Moje šťastné číslo je 9 a proč? Protože ho nosil Honza Koller, kterého jsem jako mladičká fanynka milovala a taková láska nerezaví, proto mi ta devítka zůstala.
K té třináctce ještě můžeme přiřadit pátek třináctého, který byl minulý týden. Málokdo ví, proč pátek třináctého. 13. 10. 1307 začalo zatýkání, mučení a smrt templářů. I když vidíte, že v tom letopočtu je ta naše šťastná 7? Proč tedy pro mnoho z nás je pátek třináctého katastrofou? Je někdo v tento den mučen nebo usmrcen francouzským králem? Není...
Mezi další pověry patří rozbití nějakých křehkých předmětů. Jaký je rozdíl mezi obyčejnými střepy a mezi rozbitým zrcadlem? Vždyť se to rozfláká oboje stejně. Podle mě by novomanželé na svatbě mohli klidně rozbít zrcadlo a uklidit ho. Stejně se dřív či později pohádají a v 50 % případů i rozvedou.
Jednou jsem ale i já pořádně ukázala, že sem tam nějakou tu pověru pustím do svého života. Kdysi dávno jsme se spolužačkou zatáhly školu (pokud to za cca 15 let budou číst omylem moje děti, tak zatáhnout školu v našem mládí znamenalo něco úplně jiného). Jely jsme po eskalátorech na Andělu a já viděla kominíka. Hned jsem na kabátu sáhla na knoflík a něco si přála. Okamžitě jsem na kamarádku spustila:„Máš knoflík?“ K:„Cože?“ J:„Máš knoflík? Támhle je kominík. “ K:„Možná na kalhotách, proč? Nechápu to?“ Už jsem viděla, jak se ten kominík vzdaluje a vzteky jsem zařvala nahlas:„Sáhni si tam a něco si přej!“ Od té doby si pověry moc neberu do úst.
2025 ©