Jednoho slunečného rána jsem se probudila, podívala se na stav mého účtu a s děsem v očích jsem zvolala: „Padla bída na kozáky!“ Nedá se nic dělat, musím si najít práci. Psaní knih mě skutečně neuživí.
Sedla jsem k internetu a hledala. A hledala. A hledala. Nepřeberné množství nabídek, které internet nabízí, jsem probírala vidlemi a přehazovala je ze strany na stranu. Po vyplnění dotazníku přišla vždy automatická odpověď. Pokud se na mě usmálo štěstí, do měsíce jsem obdržela reakci, že pro dané místo byla vybraná lépe kvalifikovaná osoba. Občas mě napadlo, že ta kvalifikace spočívala v přátelství s vedoucím či majitelem firmy. Inu, vyhrnula jsem si rukávy a přebírala ty nabídky dále.
Po pár pohovorech, na které jsem se zázrakem dostala, ale již jsem nekývla na nabídku 60 Kč hrubého za 12 hodin stání na nohou, ačkoli slibované prémie zaručovaly navýšení o 15 %, jsem si sedla a přemýšlela, co vlastně chci dělat. Chci psát! Ať už knihy či články. Mám možná trochu toho nadání, špetku smyslu pro humor, ale chybí jedna velmi podstatná věc. Nejsem studovaná v oboru žurnalistiky! A bez papíru nejsem nic!
Redaktorské práce jsou mi tedy zapovězeny. Co jiného? Ano, mou vášní jsou knihy. Což takhle práce v knihovně? Před očima mi vytanul nápis - Slečno Nováková, nevystudovala jste obor knihovnictví. Podle mě se tam učí, jak zapsat novou knihu do tabulek, v jaké sekci knihovny dané dílo najít a jak vyplnit kartičku pro zapůjčení knihy. Takže opět stopka!
Co tedy dělat? Věru, nevím... Maminka už nade mnou stojí s válečkem v ruce a čeká, až si zase najdu nějakou tu slušnou práci, jako jsem měla dříve. Seděla jsem pěkně za stolem a pracovala jako ďas. Co na tom, že můj osobní život strádal a mé nervy byly ve stavu ohrožení. Nyní jsem v osobním životě šťastná, psaní mě naplňuje a činí mi nesmírnou radost. Takový život chci žít! Ale nedá se to, protože stát na mě tlačí, účty na mě tlačí a můj žaludek už také začíná protestovat, že ty kořínky ze zahrady nejsou to pravé ořechové.
Co tedy mohu novému zaměstnavateli nabídnout? Kreativitu, smysl pro humor, samostatnost i týmového hráče, jak se dnes často používá. Dále pečlivost, lásku k papírům (jinak řečeno administrativní schopnosti), komunikativnost, a když se mi chce, dokážu používat i mozek. Angličtinu, kterou dnes musí ovládat i uklízečka, mám na dobré úrovni, jen se, jako většina Čechů, stydím a bojím mluvit. Více mých schopností se odhalí až při pohovoru či při samotné práci. A ne, nebudu odhalovat to, co myslíte. Zas tak moc práci nepotřebuji!
Mé požadavky na práci jsou skromné – nějaký ten dobrý peníz, místo výkonu práce v Praze a příjemný kolektiv a nadřízený. Značka – šéf nesmí být debil, hovado, lhář a manipulátor!
Jana Nováková
ze.zivota.blbky@gmail.com
2025 ©